Рассказы современных чешских писателей

ISBN 978-5-9925-0972-4
© КАРО, 2014

Р 24  
Рассказы современных чешских писателей: Пособие по чтению на чешском языке / Составление, задания, комментарии 
Я. Гулюшкиной, В. М. Мокиенко — СПб.: КАРО, 2014. — 192 c. 
(Серия «Чтение с упражнениями»)

ISBN 978-5-9925-0972-4.

Предлагаем вниманию читателей сборник рассказов современных 
чешских писателей. Текст рассказов приводится в оригинале и сопровождается подробным лексико-фразеологическим и культурологическим 
комментарием.
Учебное пособие предназначено для студентов-богемистов, владеющих чешским языком на продвинутом уровне, а также для студентоврусистов и переводчиков для использования на занятиях по домашнему 
чтению.
Рассказы записаны на компакт-диск в формате МР3 носителем 
языка.

УДК 373
ББК 81.2 Чеш-92

УДК 373
ББК 81.2 Чеш-92
 
Р 24

В дополнение к книге можно приобрести 
тематический аудиоматериал на диске в формате МР3, 
подготовленный издательством

К ЧИТАТЕЛЮ

Интерес к современной Чехии, ее языку и культуре в 
России стимулирует публикацию учебников, разговорников и текстов разного уровня на чешском языке для студентов и любителей иностранных языков. Нас, авторов 
этого учебного пособия, порадовал успех «Книги апокрифов» Карела Чапека, которая была издана с комментариями и словарем два года назад (СПб.: КАРО, 2012). И поэтому, когда издательство предложило нам издать современные чешские тексты для чтения, мы с удовольствием 
согласились.
Уже сам отбор текстов для небольшого по объему пособия оказался нелегким. Нелегким не только потому, что 
в стране в настоящее время очень много талантливых и 
оригинальных авторов, достойных быть представленными 
в книге, которая сейчас предлагается русскому читателю. 
Трудность была в отборе кратких рассказов, адекватно отражающих дух современной чешской жизни, языковые тенденции, обусловленные свободой печати, и доминантные 
темы и сюжеты, которые вдохновляют  писателей. Как кажется, такой отбор был сделан не только объективно, но и 
с прицелом на актуальность отражения чешской дей ствительности нашего века. Будем надеяться, что проблемы, о 
которых пишут молодые чешские писатели, заинтересуют 
и русского читателя.
Перед каждым рассказом сборника читатель найдет 
краткую, но достаточно информативную справку об авто ре, 
что освобождает составителей от необходимости освещать 
творче ство писателей в предисловии. Эта книга в какой-то 
мере восполняет отсутствие хотя бы небольшой хрестома

• К читателю

тии по современной чешской прозе, но главная ее задача — 
быть учебным пособием для студентов, изучающих чешский язык на продвинутом этапе, особенно студентов-лингвистов, интересующихся современной языковой ситуацией 
в Чехии.
Пособие может быть использовано и на занятиях по домашнему чтению на чешском языке в университетах, где 
он изучается (во многих из них славянские языки входят 
в программу обучения студентов-русистов и переводчиков). 
Книга адресована и широкому кругу читателей, связанных с Чехией, любящих эту замечательную страну и желающих углубить свои знания ее языка и культуры. Наш опыт 
издания пособий по чешскому языку показывает, что они 
востребованы и в самой Чехии, где знание этого языка по 
закону необходимо для успешной адаптации к стране проживания.
Цель учебного пособия — привить навыки работы с неадаптированными чешскими художественными текстами 
на примере рассказов конца XX — начала XXI века. Такие 
навыки развиваются и закрепляются в процессе чтения, 
повышая уровень владения языком и понимание его закономерностей.
Послетекстовая работа, направленная на обогащение 
словарного запаса и актуализацию языковых средств выражения обучаемых, активизирует сам процесс обучения 
и повышает интерес к чешскому языку.
Естественно при этом, что работа над языком — не самоцель нашей небольшой хрестоматии. Мы стремились 
показать студентам тенденции и особенности современной 
чешской литературы, дать представление о творчестве популярных писателей и их демократичном стиле.
Рассказы записаны и на компакт-диск в формате МР3, 
где тексты озвучены носителем языка. Прослушивание 
этих текстов даст читателю возможность насладиться мелодикой языка, которую сами его носители не без оснований называют «sladkou češtinou» — «сладким родным языком».

 
К читателю • 5

Приятным долгом составителей этого пособия мы считаем поблагодарить авторов всех вошедших в него рассказов. Они щедро и безвозмездно передали право на их публикацию русскому издателю.

Я. Гулюшкина, В. М. Мокиенко

Poděkování
Rádi bychom srdečně poděkovali všem autorům, kteří nám 
své povídky pro daný sborník poskytli. Zvláštní díky pak patří panu Jindřichu Jůzlovi z nakladatelství Odeon a paní Daně Blatné z nakladatelství Host, za jejich ochotu, pomoc a 
trpělivost.
J. Guljuškina, V. М. Mokienko

JAN BALABÁN

(1961–2010)
Prozaik a překladatel. Žil v Ostravě, která se částečně zrcadlí v jeho tvorbě, stejně jako jeho rodina (otec 
lékař, bratr malíř). Vystudoval anglický jazyk a literaturu, a věrný anglojazyčné tradici, v níž povídka nehraje okrajovou roli, povznesl tento žánr v české literatuře na nevídanou úroveň. Ač rozsahově omezená, 
povídka v jeho pojetí nepostrádá psyсhologické hloubky. Píše o existencionální rovině bytí, o tíze lidského 
života i smrti. Zemřel předčasně v době, kdy dokončoval svůj román Zeptej se táty.
Největší úspěch sklidil za soubor povídek Možná že 
odcházíme (cena Lidových novin Kniha roku 2004 a 
Magnesiа Litera1 2005 za prózu) a román Zeptej se táty 
(Kniha roku 2010 a Magnesia Litera posmrtně 2011).

Mléčná dráha

Ještě i na Štědrý den dopoledne se všude prodává, 
i odpoledne. Kdy vlastně začíná ten svátek, ptala se 
Kateřina sama sebe. Vždycky měla problémy s defi 
1 Česká literární cena Magnesia Litera vznikla s cílem 
„propagovat kvalitní literaturu a dobré knihy“. Poprvé byla 
udělena v roce 2002 mimo jiné za prózu, poezii, překladovou 
knihu, nakladatelský čin.

 
Mléčná dráha • 7

nicí časových intervalů, v nichž se události dějí. Teď 
už jsou Vánoce? Nebo na ně ještě čekáme? Nebo už 
je po nich? Ještě jsou v nedohlednu odpoledních příprav, anebo už zmizely ve zmuchlaných papírech od 
dárků a v celém tom neladu, který přináší ono posvátné rozbalování? Každý si to skládá na svou hromádku, každý každému děkuje, každý je dojat, třeba 
i tím, co mu radost nedělá, a Kateřině je při tom vždy 
nevýslovně smutno. Copak se dá dělat radost? Dělat 
se dají tak leda hlouposti. Dělat se dá tak leda do záchodu. Radost už někde je hotová, neudělatelná, ale 
jen málokdy je u nás. Jen málokdy je u mě.
Kdyby jí to její celoživotní omezující nemoc dovolila, opila by se každý Štědrý večer, sotva by uložila 
děti s dárky do postelí. Opila by se anglickým ginem, 
mezi těmi papíry a zhasnutými svíčkami. Cedila by 
slzy u okna a hleděla na odlesky stromečků v jiných 
šťastných oknech. Ale opíjení pro ni není. V deseti 
letech dostala skutečný dar od Boha, možnost přežít 
to, co se nepřežívá, projít po lávce tak úzké, že ji pod 
nohama nevidíš. A od těch dob je tu sama, živá a 
svým způsobem zdravá, ale sama. Spíš pro druhé než 
s druhými, říká si vždycky, když je jí úzko. A ono to 
pomáhá.
Pára od huby a křupnutí sněhu pod botou, to člověka vždycky potěší.
„Půjdeme kolem řeky,“ rozhodla se náhle.
„A to chceš jít celou cestu pěšky, až k dědovi?“ podivil se kluk, ve dvanácti letech najednou už tak vyčouhlý a prudce rostoucí a tolik podobný svému otci, 
který už s nimi není.

• Jan Balabán

„Jasně pěšky, pěšky!“ radovala se o tři roky mladší a mnohem bojovnější a mnohem méně melancholická dcera řečená holka.
„A já ponesu ten dárek,“ rozhodla a zvedla do výšky papírovou tašku s barevným nápisem. Uvnitř se 
v lesklé krabici skrýval dosud neoživený úplně nový mobilní telefon i s nabíječkou a záručním listem. 
Byl to vlastně nápad téhle malé slečny, která tu teď 
zabalená v umělém kožíšku a s ušatou čepicí na hlavě patou rozbíjí zmrzlé kusy sněhu na okraji chodníku.
„Bude se mu hodit, když teď půjde do nemocnice, 
budeme mu vždycky moct zavolat, a tak tam nebude tolik sám,“ rozumovala před nabídkou těch skvěle designovaných malých vysílaček, které nás mají 
už navždy zbavit strachu z ticha.
„Tady ten Sony Ericsson!“
„Myslíš, že jsem milionářka?“
Stejně holku podezřívala z toho, že je nadšená 
hlavně možností kupovat mobilní telefon a na hrozivou diagnózu starého pána ani nepomyslí. Děti mají právo nemyslet na diagnózy, okřikla se a koupila 
podstatně levnější Siemens.
Prošli městem, kde předvánoční shon pomalu odumíral a zamrzal jako krev posledních zabitých kaprů kolem poloprázdných kádí. Už to mají za sebou, 
nevěděla přesně, jestli ty ryby, nebo ti promočení 
prodavači, kteří si celý den v mrazu marně dýchali 
na mokré prsty.
„Zapomněli jsme na to cukroví,“ kluk si vzpomněl 
na krabičku se vzorky jejího cukrářského umu. Pu

 
Mléčná dráha • 9

sinky, kokosky, schválně pekla to, co vůbec nemohla jíst. Kdosi jí doporučoval jakési téměř nesladké 
cukroví z ovesných vloček. Taková blbost, naopak pečivo je třeba zasypat cukrem, rozpoutat nad ním vanilkovou bouři, vždyť mnohdy je to jediný sníh, který o Vánocích padá. Ne tak letos, letos je sněhu nad 
kolena. A pusinky a kokosky zůstaly na židli v předsíni.

Došli k řece. Úzký proud dosud nezmrzlé vody protékal mezi ledy, které narůstaly od obou břehů směrem doprostřed. Do Nového roku jistě zamrzne. Předpověď je docela drsná. Na konci kamenného nábřeží 
sešli na holý břeh. Řeka dál tekla širokým obloukem 
v podstatě pustou krajinou kolem továren a hald a k 
městu se zase přiblíží až na předměstí, kde Kateřina 
vyrostla. Touhle cestou chodili jen rybáři, bezdomovci a zloději železného šrotu.
Tenká pěšinka je vedla hustým porostem suchých, 
jakoby bambusových stvolů rostliny křídlatky. Křídlatka je nejhouževnatější plevel na světě. Miluje 
kyselou půdu. Její husté kolonie povlékají břehy řek 
a celé louky. Rozvětvené koruny dužnatých jasně zelených listů se propojí a udusí vše ostatní. Pod křídlatkou už neroste nic. Jako děti se v ní schovávali, dělali si v ní takzvané bunkry, ale byla to spíš 
hnízda a v nich se k sobě krčili jako bažanti, kteří 
se v ní také přes den ukrývali před dravci.
Teď však byly její ojíněné stvoly rezavé a křehké 
a kluk je snadno přerážel klacíkem, jako by si klestil cestu pralesem. Na jeho hubených ramenou po

• Jan Balabán

skakoval batoh s ostatními dárky. Za ním holka, která se neustále ohlížela, aby jim snad máma nezmizela z dohledu, a zároveň pokřikovala na kluka, ať 
nejde tak rychle. Chtěla je mít pohromadě jako ovčácký pes.
První most. Na čelech pilířů zachycené šedé cáry, větve a klády po poslední povodni. Pod ocelovým 
obloukem nesoucím drážní těleso u paty betonového sloupu bylo podivné tábořiště. Potrhané zmrzlé 
matrace, jedna sedačka ze škodovky, možná z trabanta, ohniště, hadry, plastikové lahve. Kateřině 
přeběhl po duši mráz. Ne snad strach, ale nemožnost ji mrazila. To ona by nemohla. Ne že by tak 
nemohla dopadnout. Divili byste se, jak je tomuhle 
nocovišti člověk v každém okamžiku blízko. Je to 
vlastně zázrak, že tady na té sedačce s fl aškou rybízáku ještě nesedíte. Ale ona by nemohla. Pro ni 
by tohle dopadnutí již bylo dopadnutím do hrobu. 
Se svou omezující chorobou mohla žít pouze v civilizaci, a to tak vyspělé, aby byla schopná klonovat 
a průmyslově vyrábět podstatné hormony, které není schopné vyrobit její tělo. Proto musela být slušná, pojištěná, střízlivá a vydělávat dost peněz. Na 
hipísku nebo bezdomovku si může jen hrát — i když 
vlastně možná jí pořád je, jen v trochu jiném smyslu, než jak to lidé chápou.
„Ale už vstávej, než ti přimrzne zadek,“ napomenula holku, která si klidně sedla na to bídné křeslo, zatímco kluk na to hleděl zamyšleně a zamračeně.
„Kam odešli?“ zeptal se po chvíli.